Wilhelmine Heimburg

Stadtlexikon
Städtepartnerschaften
Historische Ansicht
Stadtarchiv

Wilhelmine Heimburg

Jeden z nejúspěšnějších spisovatelů v regionu Lößnitz

Útulný domov zajišťuje štěstí, vznešený hrad slibuje bezpečí a německý císař znamená stabilitu: tyto pečující pojmy se spojují v pseudonym "Wilhelmine Heimburg". Za tímto jménem se skrývala spisovatelka Bertha Behrensová, která se svými prvotřídními lehkými romány stala jednou z nejčtenějších autorek. Přestože zemřela před 100 lety 9. září v Radebeulu, její knihy vycházejí dodnes. Pravděpodobně kvůli jejímu měšťanskému původu byla její díla později označena za triviální literaturu - neprávem, pokud se podíváme na výběr témat a na prodejnost. Kdyby byla šlechtičnou, odsudek germanistů by byl jistě jiný(1).

Elisabeth Margarethe Ruth Bertha Behrens se narodila 7. září 1848 v Thale (Harz). Protože se její otec Hugo Behrens musel jako vojenský lékař neustále stěhovat, rodina se usadila na různých místech Německa. Bertha navštěvovala školu v Quedlinburgu, poté se stěhovala například do Salzwedelu nebo Frankfurtu nad Mohanem a nakonec do Radebeulu. V Arnstadtu se však stalo, že se rodina nastěhovala do sousedství Eugenie Marlittové (ve skutečnosti Eugenie Johnové). Tato známá spisovatelka se stala velkým vzorem Berty, která svou spisovatelskou kariéru začala již ve skromném vydání. Stejně jako Marlittová i Heimburgová ve svých textech odhaluje převládající dvojí standardy aristokracie. Na jedné straně se aristokraté chovají špatně ke svým poddaným, na druhé straně vyzývají k morálnímu chování.
Wilhelmine Heimburgová slavila první literární úspěchy s novelou "Melanie" (1876). Následující román "Aus dem Leben meiner alten Freundin" (1878) byl po odmítnutí v tehdejším nejčtenějším volnočasovém časopise ihned publikován jako serializovaný román v "Magdeburger Zeitung". Lipská redakce však velký úspěch přehodnotila a pozvala Heimburga ke stálému autorství. Až do své smrti publikovala v "Gartenlaube" romány a celé cykly novel. Její příspěvky nebyly čteny, byly hltány - dokonce nejednou a nejen ženami, jak dal Theodor Fontane poněkud pikantně najevo své ženě v dopise.

V roce 1881 se Behrensovi konečně usadili v Kötzschenbrodě a bydleli v domě na Gartenstraße 6 (dnes Hermann-Ilgen-Straße 21); o jeho někdejších obyvatelích dodnes svědčí nápis VILLA HEIMBURG na zdi domu. Právě odtud začal Berthin literární triumf, z jehož výtěžku si v roce 1888 pronajala městský byt v Drážďanech.

V roce 1910 získala nemovitost na adrese Borstraße 15 a písmena HEIMBURG svědčí i o jejím bývalém majiteli. Bydlela v těsné blízkosti dalšího autora bestsellerů z Radebeulu, Karla Maye, s nímž sdílela schopnost podněcovat fantazii svých čtenářů. Jejím největším úspěchem byl román "Lumpenmüllers Lieschen". Wilhelmine Heimburgová však nepsala divoké dobrodružné romány, ale zaměřovala se na starosti a útrapy žen. Přitom nepropadala klišovitým popisům, ale zajímal ji spíše osud jedince ve všech jeho aspektech. Její spisovatelské srdce bilo pro ty, kdo trpí nespravedlností, pro lidi na okraji společnosti a znevýhodněné. Sleduje přitom svůj idol Eugenii Marlittovou, odhaluje vztahy mezi zchudlou aristokracií a nastupujícími průmyslovými rodinami a jasně ukazuje, jak zbytečné jsou zastaralé třídní bariéry. Tím se trefila do vkusu tisíců čtenářů.
Nadčasové téma tolerance a pokroku, spravedlnosti a morálky vedlo k neustálému vydávání jejích slov, která byla dokonce překládána do jiných jazyků, a tak nikdy nezanikla - až do dnešních dnů.

Maren Gündelová, Archiv města


(1) Altner, Manfred: Wilhelmine Heimburg. S láskou a šarmem proti třídní aroganci, in: Sächsische Lebensbilder. Literarische Streifzüge durch die Lößnitz, die Lausitz, Leipzig und Dresden, Radebeul 2001, s. 26-32.
(2) Archiv města Radebeul, fond S 16-01.

Publikováno v: Sborník příspěvků z konference v Radeaule, která se konala v roce 2015, a to v roce 2015: Úřední věstník Radebeul v září 2012