Helmut Deckert

První světová válka z pohledu dítěte
Deníkové záznamy vášnivého knihovníka: Helmut Deckert (1913-2005)

V prosinci každoročně začíná období každodenních starostí, mlsání, ale snad i rozjímání. Při zastavení a rozjímání nad šálkem punče si možná vybavíme epizody z raného dětství, kdy byl vánoční čas ještě zahalen do nádherné nádhery. Někteří z nás dokonce vytáhnou pero, aby vzpomínky zachytili na papír. Některé takové vzpomínky se pak dostanou do archivů, jako například rozsáhlý životopis Helmuta Deckerta, který se nám dostal do rukou ve třech svazcích a začíná první světovou válkou.

Deckert se narodil v roce 1913 v Drážďanech-Klotzsche v rodině vídeňského průmyslníka, svou kariéru zahájil na gymnáziu ve Wettinu a poté studoval filozofii a německý jazyk a literaturu v Lipsku. Protože odmítal nacistickou ideologii, která se tam šířila, věnoval se knihovnictví. Téměř 50 let se pak věnoval práci knihovníka a zástupce ředitele Saské státní knihovny. Po návratu z amerického zajetí jako válečný zajatec v roce 1945 usilovně pracoval na odstranění mezer ve fondu, které vznikly v době nacismu, a na založení knižního muzea. Zvláště se věnoval starým rukopisům. Zasloužil se například o komplexní dokumentaci Mayského rukopisu (Codex Dresdensis), nejvýznamnějšího pokladu knihovny. Na více než 1000 stranách po sobě Deckert zanechal podrobný přehled svého života, v němž zachytil osobní předválečné i poválečné zážitky z obou světových válek, poskytl poučný vhled do své povahy a mimo jiné popsal, jak od roku 1930 našel nový domov v našem Niederlößnizu.

Zvláštní zážitky z mimořádných časů jsou při zpětném pohledu obzvláště nezapomenutelné, zejména pokud jde o dětství za první světové války. Své nejranější vzpomínky popisuje následovně:

"Jako malé dítě jsem každý den viděl vojáky pochodovat k zákopům na cvičení a běhal jsem po naší zahradě s dřevěnou puškou na rameni a křičel "heu-hia-heu" (což si nedovedu vysvětlit) v dětském pudu napodobování. Chování naší kuchařky, která mě přesvědčovala, že ve vejcích, která jsme hromadili, se skrývají "zlé Mosasy". Nazval jsem francouzské Mosasy a byli to nepřátelé, které je třeba zničit. Když tedy kuchařka odešla z kuchyně, popadl jsem velký dřevěný klepač na maso a vajíčka rozbil.

Moje nejranější vzpomínky se vážou k výbuchu v arzenálu v roce 1916, který měl v Klotzsche takový dopad, že jsem se převrátil z víka šatny a narazil do výlohy pekárny Weidling směrem k naší služce. Rodiče s námi utekli do Radebergu. [] Příděly potravin za první světové války byly mnohem horší než za druhé světové války a vyznačovaly se řadou mimořádně nechutných náhražek, z nichž pro mě zůstává hroznou vzpomínkou takzvaný ranní odvar jako náhražka kakaa. Mám také otřesné vzpomínky na sušenou zeleninu a lebedy, stejně jako na těsné boty s dřevěnou podrážkou, z nichž mě vždycky bolely nohy."

V roce 1917 se jeho strýc ve Vídni zastřelil, protože se dostal do špatné společnosti, která ho chtěla vydírat, ". Malému Helmutovi, "kterého si vzal obzvlášť k srdci, odkázal 300 000 korun. [Po letech tahanic mezi otcem a kurátorem jsem dostal směšné dědictví ve výši čtyř (!) říšských marek a také dva olejomalby, mosaznou postel a tři školní knihy (rakouskou čítanku, Pokorného Přírodopis a Caesarovo De bello Gallico). Olejomalba a postel byly později prodány, knihy byly v roce 1945 spáleny a za čtyři marky jsem si koupil sadu známek do své sbírky, kterou mám dodnes." V epilogu Deckert shrnuje, že navzdory mnoha pohromám v jeho životě, jako byly "dvě vražedné války s následným obdobím strádání, bombardování, věznění a tuberkulózy", převládaly přesto "staré hodiny profesního i soukromého štěstí" .

Takzvaný "Vánoční mír z roku 1914", který vešel do dějin a je nabitý mytologií, představuje také takový velký okamžik lidstva. Spontánní sbratření na Štědrý den v zákopech mezi převážně německými a britskými vojáky umožnilo, aby se lidé sblížili. Podávali si ruce, společně zpívali vánoční koledy a dávali si dárky. Krátký okamžik míru a zázračné nádhery.

S tímto vědomím vám přejeme požehnané vánoční svátky!

Maren Gündelová, městský archiv

Zveřejněno v: Vánoční svátky: Radebeulský úřední list, prosinec 2014