Alfred Bergmann

Jak to asi vonělo v továrně na mýdlo a parfémy? Jemná a delikátní jako proslulé mýdlo s liliovým mlékem, květinová a květinová jako začátek veselého měsíce, nebo snad trpká a svěží jako kolínská? Snad také jako palmin, strojový olej a parfémový alkohol? "Mýdlo je měřítkem prosperity a kultury zemí." To věděl nejen Justus von Liebig. V roce 1885 založil Bruno Bergmann v Drážďanech továrnu na mýdlo a parfémy Bergmann & Co. Jeho synovec Alfred Bergmann, který se narodil před 150 lety 16. května 1864 v Žitavě, nastoupil do firmy jako spolumajitel v roce 1891 poté, co absolvoval obchodní praxi ve Frankfurtu nad Mohanem a v Berlíně.

Továrna mezitím našla nové sídlo ve východní části vznikajícího města Radebeul na ulici Meißner Straße, kde se jí skvěle dařilo. Důkazem toho bylo v neposlední řadě založení dceřiných společností v tehdejším Rakousku-Uhersku, Rusku, Belgii, Holandsku a Švýcarsku. Kromě koupelových, dětských a pracích mýdel, krémů na vlasy, obličej a holení, přípravků na barvení vlasů a vousů a vonných flakónů se mýdlo s liliovým mlékem, uvedené na trh v roce 1915, rychle stalo bestsellerem díky své obalující, jemně vonící pěně. Toto mýdlo se mělo stát osobním koníčkem každé ženy - logo společnosti, dva zkřížení koně s květem lilie uprostřed, bylo nalezeno a pomohlo továrně dosáhnout velkého odbytu. Do tohoto úspěšného příběhu však zasáhlo vypuknutí první světové války (jejíž 100. výročí připadlo na rok 2014). Přestože se výroba bohatého mýdla zdála být kvůli nedostatku tuků stěží možná, válečný výbor rozhodl ve výrobě pokračovat, i když v horší kvalitě.

Výsledek byl v lidovém jazyce dvojznačně přetlumočen jako "Válečný výbor mýdlo". Přesto výroba voňavé vody pokračovala téměř bez omezení. Také za druhé světové války měly tuky zajišťovat spíše výživu lidí než osobní hygienu a i zde na příkaz "Reichsstelle für industrielle Fettversorgung" (RiF) opouštěl tovární haly smirkový protějšek nižší kvality, který obyvatelstvo krypticky přejmenovalo na "Reinlichkeit ist Frevel" (alternativní slovní hříčka zněla "Reinigung ist fraglich") a byl vhodnější k drhnutí těla. Přestože obě války ušetřily prostory společnosti, prodejní trh se dostal na samé dno. Navíc přišly o své pobočné závody v Holandsku, Belgii a České republice. Navíc krátce po založení firmy oba jmenovaní majitelé odešli z NDR do západního Německa, odkud se snažili navázat na továrnu v Radebeulu, ale nepodařilo se jim navázat na staré úspěchy. Ty byly znovu zaznamenány až po roce 1955, kdy byla společnost nuceně začleněna do typických struktur NDR a sloučena s firmou Raseifa do společnosti VEB Steckenpferd.

Alfred Bergmann zemřel v roce 1928 na následky mozkové mrtvice. V nekrologu se uvádí "Náš Alfred Bergmann měl jen jedno přání: Nejenže aktivně přispíval k prodeji výrobků prostřednictvím nezapomenutelného loga firmy, ale již na počátku se soustředil na reklamu a marketing, takže nabídka a poptávka neustále rostly. Umisťoval inzeráty do tisku a na billboardy, uváděl do oběhu reklamní známky s pohádkovými motivy nebo klasickou literaturou, a dokonce speciálně pro firmu složil hudební skladbu, hit "Mein Steckenpferd" od C. Alfredyho. Jeho snahy tak byly alespoň na několik desetiletí naplněny: Steckenpferd bylo možné koupit v každé lékárně v Německu, dokonce i v Orientu. V roce 1902 saský král oficiálně povýšil továrnu na dvorního dodavatele.

Ale každá historie si píše své vlastní zákony. V určitém okamžiku i tento úspěšný příběh radebeulského průmyslu vyšuměl do ztracena a krátce po sjednocení se svými " viny" Steckenpferd v roce 1991 zanikl. V bývalých prostorách podniku dnes sídlí diskontní prodejna potravin.

Maren Gündel, městský archiv

Zveřejněno v: Steckenberg, s. r. o: Úřední věstník květen 2014