O mobilizaci pro vypuknutí první světové války v Radebeulu v srpnu 1914
Dne 1. srpna 1914 bylo na titulní straně Kötzschenbrodaer Generalanzeiger velkým černým písmem napsáno: "Jeho Veličenstvo císař vyhlásil na území Říše válečný stav." Mobilizace v Elblandu na počátku první světové války zahrnovala celou řadu opatření a nařízení, která se zaměřovala na zbrojení, organizaci a "mobilizaci" všech místních ozbrojených sil a stejnou měrou se dotýkala obyvatelstva, infrastruktury i hospodářství. Velké množství těchto nařízení a tajné korespondence je barvitě zaznamenáno ve spisu, který pod prostým názvem "Mobilizace 1914" skrývá převratné události dosud neznámého světa.
Již 31. července 1914 dal velící generál jasně najevo: "Výkonná moc se tímto přenáší na mě. [] Následující zločiny, které se trestají doživotním vězením, se od nynějška budou trestat smrtí: velezrada, vlastizrada, žhářství [], úmyslné ničení nebo poškozování železničních zařízení [] Okamžitě zavedu zesílený válečný stav a neprodleně použiji všechny prostředky, které mám k dispozici."
Císař Vilém II. sděluje následující pohled na situaci: "Německu nastala těžká hodina. Nepřátelé nás všude nutí ke spravedlivé obraně. Do rukou se nám tlačí meč."
Německým lidem prostupovala pýcha, stejně jako povyšování císaře a armády. Týdny a měsíce čekala v zásuvkách místních obecních úřadů konkrétní mobilizační opatření pro všechny případy. Jedním z prvních kroků byla organizace všeobecné logistiky, což znamenalo například omezení železniční dopravy. Hranice byly uzavřeny a benzín mohla až do odvolání tankovat pouze armáda. Železniční tratě a telegrafní systémy byly střeženy palebnými rozkazy.
Dne 2. srpna 1914 bylo poprvé povoláno dělostřelectvo a jezdectvo. Obec musela také předložit koně a povozy, doplněné postroji a výstrojí, v jezdeckém středisku vojenské jízdárny Drážďany-Albertstadt k odvodu. V neveřejném dopise z března 1914 byl vydán příkaz k určení osob, které měly tuto povinnost splnit, k jejich sepsání a písemnému vyzvání. Osoby povinné k odvodu mohly po podání žádosti a zapečetění obdržet náhradu. Postupně bylo zapotřebí stále více koní pro zásobování. Protože jich byl nyní na polích nedostatek, snažili se lidé vystačit s kravami jako krotkými zvířaty. Zároveň bylo třeba upřesnit množství přebytečného zboží, které bylo třeba odevzdat vojenské správě.
Dopis jednoho průmyslového podniku v Radebeulu obci odhalil její tíživou situaci: Ztráta příjmů z vývozu, zrušení dodávek surovin, splatné faktury atd.
Současně bylo pohostinstvím a podnikům, které prodávaly alkohol, zakázáno podávat "spirituální nápoje" v určitou denní dobu, aby opilost neovlivňovala mobilizaci.
Zvláštní pozornost byla věnována místnímu tisku. V tajném dopise se uvádí, že všechny deníky dostaly ústní a důvěrný pokyn nepublikovat žádné "tiskové útoky proti Anglii, které by mohly být vykládány negativně a vyvolat tak odpor vůči Německu. Do 4. srpna 1914 se Velká Británie ještě neumístila a doufalo se, že by se ještě mohla postavit na stranu Německa. Kromě toho byl zakázán tisk všech vojenských informací a kódovaných inzerátů. Ten však měl na obchodníky silný negativní dopad, a tak bylo dosaženo kompromisu mezi čísly a písmeny v šifrách.
Ad hoc vstoupila v platnost celá řada zákonů, které se týkaly například zdravotního pojištění, úvěrů a účetnictví, invalidů, válečných důchodů pro pozůstalé rodiny a maximálních cen. Drážďany se rozhodly maximální ceny nestanovovat, protože by se mohly rychle naturalizovat do cen normálních a navíc první nouzové nákupy křečků klesaly. Pokud by byly ceny stanoveny, mohlo by se podřadné zboží prodávat za předražené ceny, a právě před tím mělo být obyvatelstvo chráněno. Z tohoto důvodu také Radebeul upustil od stanovení maximálních cen.
Nakonec se na obyvatele obracely nejrůznější výzvy pomocí plakátů a letáků; na muže: volejte na frontu; na ženy: volejte na domácí frontu: Výzva k domácí frontě; váleční veteráni se měli dobrovolně přihlásit k převzetí výcviku mladých, nezkušených frontových bojovníků a k ostatním: výzva ke vstupu do Landwehru nebo Landsturmu.
Smutný výsledek na konci války v roce 1918: na celém světě přišlo o život asi 9 milionů vojáků a téměř 6 milionů civilistů, asi 19 a půl milionu bylo zraněno a asi 6 a půl milionu padlo do válečného zajetí.
Maren Gündelová, městský archiv
Published in: Úřední věstník srpen 2014