Rodinný výzkum

Potomci, předci - ne, nejde o silniční dopravu. I když i tam mohou některé postupy připadat některým lidem podivné, jde o co nejúplnější zkoumání předků (prapředků) a generace dětí/vnoučat/pravnoučat (potomků) dané osoby pomocí listinných důkazů. Tyto důkazy lze nalézt v archivech, včetně našeho městského archivu. Žijeme v době nestability: ať už jde o společenský smír, ekonomické postavení nebo politické klima - vše je stejně proměnlivé jako údajně pevné jednotlivé pilíře (rodina, profese, prostředí atd.). Jaké jsou mé kořeny? Otázka vlastního původu jde rychle ruku v ruce s otázkou: Kdo jsem? Za každým jménem v řetězci předků se skrývá individuální osud, který chce být objeven; je součástí generační tkaniny, do níž je vetkána vlastní existence. Zvědavost a hledání identity jsou impulsy, které v současné době podněcují rozmach genealogie v této zemi, a tento trend stále stoupá. Výzkum se dotýká životních okolností, společenského postavení nebo rodových vztahů - kdo ví, na co všechno narazíte, včetně překvapení. Na první pohled široká oblast rodinného výzkumu je však stejně nepřehledná jako některé mezigenerační příbuzenské vztahy. Vyplývá to z prolínající se souhry výzkumu předků a potomků. Ve středověku bylo prokázání legitimního původu nezbytné k tomu, aby člověk mohl být zařazen do určité třídy nebo přijat do vybrané skupiny lidí, a tím si nárokovat určitá práva. Důkaz o narození byl důležitý zejména ve věcech dědictví. V polovině 19. století začaly věnovat pozornost svému původu také bohaté střední vrstvy. Vznikala nakladatelství (1847 v Görlitz) a spolky (1869 Berlín, 1870 Vídeň). V Drážďanech byl v roce 1902 založen spolek "Roland. Sächsischer Landesverein für Familienforschung und Wappenkunde e. V.", založený v Drážďanech v roce 1902, který existuje dodnes jako "Sresdner Verein für Genealogie". V roce 1904 byla v Lipsku otevřena "Zentralstelle für Deutsche Personen- und Familiengeschichte", která má rovněž dodnes velký význam jako "Deutsche Zentralstelle für Genealogie" (při Státním archivu v Lipsku). Tato tematická oblast pak byla během Třetí říše politicky zneužita nacisty. Trvalo dlouho, než se bádání o vlastním rodu od tohoto negativního dědictví emancipovalo, ale nyní se tento koníček těší velké oblibě a rozhodují se mu věnovat nejrůznější skupiny obyvatelstva, hnané vlastní "loveckou horečkou".

Především moderní média a počítačové technologie otevírají zcela nové možnosti výzkumu a navazování kontaktů. V první řadě byste se měli zeptat rodinných příslušníků na veškeré informace, pokud jsou k dispozici nebo pokud je to možné a pokud chcete, a neignorovat vzdálenější příbuzné. Kromě jmen a dat je třeba pečlivě zaznamenávat anekdoty, epizody a příběhy, aby bylo možné později kriticky prověřit jejich pravost. Při rodinných oslavách je dobré rozdat dotazníky a požádat o fotografie, ručně psané poznámky, dokumenty, obchodní doklady, rodinné bible nebo jiné zdroje s genealogickými informacemi. informace. Osvědčilo se také vytvářet si vlastní dokumentaci jak písemně ve složkách, tak současně používat počítačový genealogický program. Pro každou zaznamenávanou osobu se vytvoří rodinný záznamový list/indexová karta (vzory, včetně dotazníků, jsou k dispozici na internetu). Pro číslování příbuzných a pro přehlednost byl již v roce 1898 zaveden tzv. systém "Kekule": výchozí osoba (proband) dostane číslo 1, jeho rodiče 2 (otec) a 3 (matka). Prarodiče mají čísla 4-7 atd. Matrika spravuje mimo jiné záznamy o narození, uzavření manželství a úmrtí osoby v určitých časových rámcích: Pokud jsou tyto roky pro badatelské účely překročeny, tj. pokud je cílem starší období, je dalším přístavem archiv. Městský archiv v Radebeulu má ve svém fondu knihy občanských stavů a pomocné spisy, včetně jmenných seznamů, chronologicky od roku 1876 v příslušné oblasti působnosti až do roku 1906 (narození), 1936 (sňatky) a 1986 (úmrtí). Tyto tzv. matriční záznamy o osobním stavu zahrnují bývalé matriční úřady Kötzschenbroda (1876-1936), Naundorf (1906-1923), Wahnsdorf (1931-1934) a matriční úřad Radebeul (od roku 1876). Pokud je třeba prozkoumat období před rokem 1876, je dalším krokem církevní matriky. Tam najdete matriky křtů, sňatků, úmrtí a pohřbů nebo matriky zemřelých. Některé z těchto informací jsou již dostupné na internetu, na CD-ROM nebo na mikrofilmech. Zemský církevní úřad v Drážďanech spravuje centrální čtecí středisko filmů pro místní a okolní farnosti. Důležitou pomůckou mohou být také pohřební kázání nebo úmrtní oznámení. Cenným zdrojem pro regionální bádání jsou staré adresáře: náš archiv je uchovává od roku 1873-1944; pro Drážďany a okolí je najdete online na portálu "Sachsendigital". Nesmíme zapomenout ani na matriční údaje, které byly předány v archivech (městský archiv v Radebeulu vede matriku NDR uspořádanou podle názvů ulic). Často může pomoci také kontakt s genealogickou organizací. Takových organizací je v SRN asi 60 a v neposlední řadě hledaný inzerát již překonal nejednu "slepou uličku" ve vlastním bádání o rodinné historii.

Rodinný výzkum se širším zaměřením

Pocit sounáležitosti, zábavná hodnota nebo orientace - motivace pro genealogii je stejně rozmanitá jako cesty, kterými se lze při výzkumu vydat. Obecně však hraje hlavní roli touha po poznání, detektivní instinkt a úspěch při pátrání: lidé chtějí přijít na kloub anekdotám, doplnit mezery a zjistit pravdu. Zatímco původně se genealogie zaměřovala na příbuzenské vztahy, dnes se rozvětvuje do širšího pole. Genealogie se věnuje vzestupné linii rodu: od rodičů k jejich rodičům, od jejich rodičů k jejich rodičům atd. Sourozenecká úroveň se nebere v úvahu. Výzkum potomků se zabývá potomky osoby nebo manželského páru v sestupné linii, kteří se nazývají "předci". Měli by být sledováni všichni potomci, včetně potomků dcer. Genealogický výzkum naproti tomu zkoumá všechny nositele rodového jména s jejich manželi. Při genealogickém výzkumu se zaznamenávají sourozenci i jejich manželé, děti a další příbuzní. K dalším variantám patří sestavení hospodářské kroniky nebo místní rodinné knihy. Především je důležité, aby bylo možné kdykoli prokázat pravost informací. Jak je však možné vdechnout předkům život, když jejich existence sahá tak daleko do minulosti, že si je už nepamatují ani starší příbuzní? Je třeba se podívat na jejich historický kontext a dát jej do souvislosti s údaji: Místní kroniky, jako jsou ty, které se dochovaly v archivu města Radebeul, poskytují zajímavý současný pohled na regionální dějiny v otázkách, jako jsou přírodní katastrofy, politické otřesy, geografické změny, důsledky válek nebo technický a hospodářský rozvoj. Výzkum rodinné historie však může být víc než jen zaznamenávání jmen, dat a faktů a jejich grafické znázornění.

Specializovanějším přístupem k odkrývání života příbuzných je sledování jejich citového dědictví, a tím se dostat o krok hlouběji v práci na vzpomínkách. Tento přístup zní: kromě vnějšího světa, který předky obklopuje, je pro jejich vývoj, a tedy i pro vývoj rodinné historie, stejně rozhodující jejich vnitřní svět. Každý, kdo se zajímá o tuto další perspektivu, se proto nebude zabývat pouze daty, ale bude při svém výzkumu přikládat stejnou váhu lidskému prvku. Psychologický faktor je zahrnut do výzkumného zájmu, který je tak rozšířen o vnitřní a spojující hloubkový rozměr.

Mezigenerační genealogické vzorce

Tento rodinný výzkumník se pokouší odhalit mezigenerační vzory nebo opakující se vzory, které byly/jsou přejímány předky a příbuznými. V rodinách se například objevují příběhy o uplatňování moci nad druhými; autoritářské útoky, nadřazenost otců a matek a s tím související soupeření mezi nimi nebo vzájemné odcizení. Od toho se odvíjí otázka, jak se obecně řešila role žen a mužů v rodu. Někdy se objevují modely rolí obětí nebo příběhy pachatelů, stejně jako témata viny, která stále ovlivňují současnost z dávné minulosti, nebo dokonce tabuizovaná témata, která (mohou) zatěžovat vlastní existenci jako těžké dědictví. V některých případech se předkové mohli ocitnout mezi vinou a nevinou a lze uvažovat o tom, zda se z toho poučili. Některé rodiny se navíc vyznačují nápadným nahromaděním tragických okolností, nehod nebo těžkých ran osudu. Do jaké míry se válka, útěk, úraz nebo násilí dotkly rodinné linie a jak se s nimi vyrovnávali? Zlomy, odmlky a oddělené cesty nejsou v rodinné historii ničím neobvyklým. Někdy se jako červená nit táhnou vlastním rodokmenem určité profese, například řemeslná výroba, společenská angažovanost nebo politická účast, takže i zde lze vyvodit závěry o osobních charakterech. Existují předkové, kteří se odchýlili od nastoupené cesty, kteří emigrovali, kteří "vybočili z řady" nebo kteří nějakým způsobem založili rodinné mýty, jež se dodnes používají k utváření identity v rámci rodiny? Určité nálady, poselství a vnitřní záležitosti se předávají z prarodičů na děti a vnuky, a to jak vyprávěním, tak chováním. Tímto způsobem jsou rodinné charakteristiky a emocionální dědictví transplantovány v rámci vlastní identity, což může mít následně vliv na vlastní rozhodnutí, a tím i na individuální budoucnost.

Opěrným bodem této specializovanější formy pohledu na rodinnou historii by mělo být, že vám vaši předkové něco říkají, že tyto mezigenerační vzorce a role existují z nějakého důvodu a že lidé včera, dnes a zítra jsou neoddělitelně propojeni. Ať už se rozhodnete jít klasickou cestou rodinného výzkumu, nebo si osvojíte specializovanější zaměření, rozhodujícím faktorem je individuální pohled. Nejsou nakonec někdy přátelé pro vlastní historii důležitější rodinou? Co je to vlastně rodina? Rodinný výzkum tedy může přispět i k vaší vlastní orientaci.

Počítačová genealogie

Internet může zároveň poskytnout orientaci i rodinným badatelům. Ať už jde o obecné informace k tématu, specializované dotazy na pomocné vědy historické, jako je heraldika, záchytné body na téma " vylodění v zámoří" nebo přístup k badatelským institucím, jako jsou archivy, církve nebo knihovny - celosvětová síť uvádí nepřeberné množství odpovědí na každý z těchto dotazů. Existují možnosti vyhledávání v různých genealogických programech nebo můžete zadat jméno dotyčné osoby/rodiny přímo do genealogické databáze a zjistit, jaké výsledky vyhledávač vyplivne. Kromě toho si genealogové vybudovali hustou síť fór, poštovních seznamů a odkazů, kde jsou zveřejňovány jejich výsledky a probíhají živé diskuse. Například Verein für Computergenealogie e.V. (Spolek pro počítačovou genealogii) poskytuje rozsáhlou nabídku internetových zdrojů ke všem genealogickým tématům. Odkazuje na portály, encyklopedie, bibliografie, software a databáze nebo zprostředkovává (regionální) badatelské kontakty. Genealogie je ústřední složkou americké mormonské církve, která na adrese www.familysearch.org zdarma zpřístupňuje široké veřejnosti své celosvětové databáze, především církevní záznamy, ale také obchodní a erbovní rejstříky a pozemkové knihy. Z USA pochází také badatelská služba "ancestry". Ta má nyní vlastní portály v mnoha evropských zemích. Na adrese www.ancestry.de můžete po registraci a v některých případech i po zaplacení poplatku vyhledávat historické dokumenty, osobní jména, místa, rodokmeny, obrázky, mapy nebo publikace na celosvětové i místní úrovni. Databáze jsou napájeny například z dokladů o osobním stavu, sčítání lidu a volebních seznamů, vojenských záznamů, seznamů přistěhovalců a vystěhovalců a adresářů. Jako člen můžete na portálu zadat svůj rodokmen a bude zkontrolováno, zda se nepřekrývá s genealogickou tabulkou jiného účastníka.

Archiv města Radebeul také plánuje postupně nabídnout uživatelům archivu rozhraní k digitalizovaným datům, která jsou výsledkem digitalizace matričních dokladů o osobním stavu z matričních úřadů v Lößnitz, tj. jmenných rejstříků a později celých matričních knih od roku 1876, a zřídit návštěvnické pracoviště s přístupem k nim.

Další možnosti bádání nabízejí francouzsky provozované stránky "Geneanet" nebo izraelské stránky "MyHeritage". Ve výčtu bychom mohli pokračovat. Internet nabízí nepřeberné množství možností a informací, což může být zároveň problém: nadbytek textu. Existuje také nespočet genealogického softwaru a pomocných programů, které se nejen nesmírně liší cenou (existují i bezplatné), ale také způsobem práce. Zde má smysl si nejprve přesně definovat vlastní badatelské cíle: ujasnit si, na co se zaměřit, kam až se má bádání rozvětvit, a od toho odvodit požadavky na program. Testovací verze vám rozhodování usnadní. Měli byste také mít na paměti, že vytvořená data by měla být později kompatibilní s jiným softwarem nebo že je možné je převést. Tím zůstává otevřená možnost postupného rozšiřování výzkumného okruhu podle potřeby.

Zálohování dat

Ale ať už digitální, nebo ne - to, co platí pro vědu, je samozřejmě nezbytné i pro soukromý výzkum: zálohování dat. Ochrana informací, ať už digitálních nebo analogových, je základem všeho. I skladování je zásadní: vlhké sklepy, půdy s velkými výkyvy teplot nebo místnosti, kde se kouří, rozhodně nejsou vhodnými místy pro skladování. Rovněž je třeba vzít v úvahu rizika, jako jsou požáry domů, záplavy, selhání pevných disků, krádeže, chyby v programech (aktualizace) nebo náhodné vymazání, a přijmout preventivní opatření. Stejně děsivé jsou i havárie počítače způsobené hardwarovými problémy, znečištěnými ventilátory nebo vadnou napájecí jednotkou. Mnohé z nich mohou váš výzkum vážně zbrzdit nebo úplně ukončit, a proto se doporučuje pravidelné zálohování na externí paměťová média nebo online úložiště. Pokud ukládáte duplikáty mimo pracoviště, také to nesmírně zvyšuje dostupnost dat.

Protože i když se genealog zabývá především minulostí, měl by jeho koníček vyzařovat do přítomnosti a přinášet radost do budoucnosti. Požehnaní jsou ti, kteří se dostanou až ke svým praprarodičům!

Emigrace, útěk a migrace

Vaše vlastní rodinná historie plyne jako řeka napříč časem a generacemi a je stále v pohybu. Prostorové změny často tvoří nedílnou součást této sítě. Při pátrání po svých předcích je proto důležité vědět nejen to, kdy žili, ale především kde. A pokud se vám podařilo rozluštit starý název vesnice psaný sütterlinským písmem, neznamená to, že polohu vesnice lze dnes tak snadno rekonstruovat. Už jen proto, že se názvy míst často mění, dokonce se dublují, nebo proto, že se může měnit pravopis. Místa zmizela z mapy v důsledku přičlenění nebo byla zničena během války a následně opuštěna. Některé osady padly za oběť povrchové těžbě. V neposlední řadě je součástí německé historie i to, že hledané místo se dnes nachází v jiné zemi. Při hledání míst v sousedních zemích a bývalých německých územích mohou být výchozím bodem webové stránky Spolkového úřadu pro kartografii a geodézii, stejně jako stránky Territorial.de nebo Kartenmeister.com. Adresáře obcí a lokalit pro Rakousko nebo Švýcarsko lze nalézt na internetových stránkách jejich spolkových statistických úřadů. V neposlední řadě může vést k úspěchu vyhledávání v Genealogickém místopisu na Genealogy.net. Tištěné encyklopedie nebo adresáře obcí a míst obvykle najdete v katalozích knihoven nebo můžete hledat ve standardním díle "Müller's Großes Deutsches Ortsbuch".

Zejména v 19. století začala v Evropě migrační vlna. Mnoho Němců se také chtělo dostat za oceán a najít štěstí v Americe. První americký konzulát na evropské půdě otevřel své brány v Brémách již v roce 1796, a ty se tak staly nejdůležitějším emigračním přístavem. O něco později se přidal přístav Hamburk. Emden nabízel po dobu tří měsíců možnost nalodění, kterou využilo téměř 4 000 emigrantů. Bylo to především chudé venkovské obyvatelstvo, které hledalo úspěšnější obživu jinde. Každý, kdo hodlal trvale opustit zemi, musel podat žádost o souhlas domovské správě, jejíž udělení mohlo někdy trvat i několik let.

Dopisy psané emigranty těm, kteří zůstali doma, poskytují pravdivé informace o nalodění, přejezdu, příjezdu a hledání domova v Severní Americe. Takovou cennou sbírku pramenů pro badatelské účely uchovává Gothajská vědecká knihovna. Od roku 1820 vyžadovaly federální úřady v USA, aby kapitáni připlouvajících lodí předkládali podrobný seznam proplutí z domovského přístavu. Tato verze často obsahovala další informace o cestujícím.

Většina brémských seznamů cestujících byla zničena při náletu, zatímco hamburské seznamy cestujících se dochovaly téměř v úplnosti. Kromě toho poskytují informativní regionální primární zdroje církevní záznamy, žádosti o pasy a souhlasy, novinové záznamy a dopisy vystěhovalců. Badatelské možnosti doplňují americké seznamy cestujících, které spravuje Národní muzeum USA a Národní archiv ve Washingtonu. Na internetu lze nalézt četné databáze, které poskytují informace o osobách cestujících do přístavů v USA a Kanadě. Odborné poradenství a vyhledávání v databázích mohou rodinní badatelé získat také při návštěvě Německého vystěhovaleckého centra v Bremerhavenu nebo vystěhovaleckého muzea Ballin-Stadt v Hamburku. Přibližně 4,3 milionu Evropanů emigrovalo do Brazílie a pracovníci Argentinského imigračního muzea mohou pomoci s výzkumem. Dokumenty o migraci do Austrálie lze nalézt v Australském národním archivu, včetně bezplatné databáze s přibližně 8 miliony záznamů. Oblíbenou emigrační destinací byla také Jihoafrická republika. Národní archiv může být kontaktním místem pro dotazy týkající se výzkumu.

Na konci druhé světové války žilo v Německu asi 11 milionů bývalých nuceně nasazených, přeživších koncentračních táborů nebo válečných zajatců, z nichž většina již neměla domov. Většina z nich emigrovala do USA, ale přijímajícími zeměmi byly také Velká Británie, Belgie, Francie, Kanada, Austrálie, Jižní Amerika a Palestina. Seznamy cestujících a jmenné seznamy z let 1945-1974 jsou k dispozici ve Státním archivu v Brémách. Státní a diecézní archivy v Polsku se postupně otevírají genealogickému výzkumu, takže v posledních letech je stále více dokumentů a církevních matrik přístupných online. Kromě toho jsou aktivní genealogické spolky. Aktivní jsou také spolky, například Pommersche Greif, Sdružení pro výzkum rodin ve Východním a Západním Prusku a Memellandská badatelská skupina. GenWiki.de nabízí informace o Litvě a Lotyšsku. A archivy České republiky a Slovenska rovněž zpřístupnily své matriky online, částečně prostřednictvím vlastních webových stránek a částečně prostřednictvím platforem Actapublica.eu a Crossborderarchives.

Také domácí německé dějiny mají velkou kapitolu na téma útěk. Ze sovětské okupační zóny a později z NDR uteklo v letech 1945-1961 do západního Německa 3,5 milionu lidí. Po vybudování Berlínské zdi byl útěk možný pouze za stálého ohrožení života a dobrodružnými prostředky. Přesto toto riziko řada občanů NDR podstoupila: v období mezi stavbou a pádem zdi se to podařilo nejméně 5 075 občanům NDR. Již v listopadu 1989 se téměř 133 500 občanů NDR přestěhovalo do západního Německa. Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky, pobočka Ursulum, zpracovává dotazy o místě pobytu migrantů z bývalé NDR.

Emigrace, útěk, migrace - ať už dobrovolná nebo nucená - vždy představuje zlom v osobní i rodinné historii. Ti, kdo odcházejí, očekávají neznámé výzvy, (re)inovace, ale také vykořenění. Ti, kteří zůstali doma, jsou ponecháni v pozadí. Ať tak či onak, v lidech samotných to zanechává stopy, např. v otázkách osobní odpovědnosti, touze po svobodě a seberealizaci, ale také pragmatismu, pocitu viny či útlaku. Vedlejší účinky vyplývající z prostorové změny se projevují např. v rodinných legendách nebo v mlčení a vyloučení. Přesto se to může v rodinné historii odrazit jako emocionální dědictví, otisknout se do charakterových vzorců a ovlivnit tak vlastní individuální část celé struktury.

Maren Gündel, Městský archiv

Zdroje: Zprávy o vývoji a vývoji v oblasti kultury a cestovního ruchu v České republice, např: Schug/Urmersbach: Pozor, předkové, už jdu! Praxisbuch moderne Familienforschung 2015; Magazin Familienforschung 2015/2016; Ziegler: Ahnenforschung. Krok za krokem k vlastní rodinné historii 2012.

Vyšlo ve 4 dílech v Amtsblatt Radebeul červenec/srpen/září 2016, duben 2017.