Max Brösel
Všestranně nadaný kulturní činitel, svobodný zednář a předseda uměleckého spolku pro obce Lößnitz - k 65. výročí úmrtí
V roce 1784 vydal saský kurfiřt Friedrich August III. nařízení, aby poštovní spojení mezi Drážďanami a Radebeulem již nebylo vedeno přes Serkowitz, který byl často zaplavován Labem, ale přes dnešní ulici Meißner Straße. Protože hostinec Serkowitz nyní přicházel o značný počet návštěvníků, požádal tehdejší hostinský o povolení postavit na nové trase hostinec u silnice. Tímto povolením byla zahájena stavba "Weiße Roß", která sloužila hladovým a žíznivým nově příchozím, ať už na dvou nebo čtyřech nohách, jako místo pro odpočinek kočího, stáje, pošta a hostinec. Malíř Max Brösel tuto malebnou scenérii detailně zachytil na jedné ze svých mnoha slavných pohlednic a zachoval ji tak pro potomky.
Max Brösel se narodil 6. června 1871 v Drážďanech, kde strávil dětství a školní léta a studoval na proslulé umělecké akademii. Za mimořádně zdařilou kresbu aktu získal stipendium v pařížském ateliéru. Po úspěšném absolvování estetického vzdělání se mu ihned dostalo cti navrhnout jako mladému umělci oponu pro jeviště drážďanského varietního divadla "Victoria-Salon" . Tato zakázka pro něj měla velký význam nejen z profesního hlediska, protože jeho zjevný talent a vyhlídka na možnost uživit rodinu způsobily, že se drážďanský nakladatel Carl Reißner zdráhal svěřit mu ruku své dcery Elsy.
Mladý pár se přestěhoval do malého městského bytu, ale čtyřčlenná rodina se brzy přestěhovala do Radebeulu, kde se již usadila vybraná skupina umělců a spisovatelů. Tato kultivovaná společnost umožnila Maxi Bröselovi splnit nejednu zakázku jako portrétista. Obživu mu zajišťovaly také kolorované kresby, titulní strany dětských kalendářů, ilustrace pohlednic, návrhy obálek a další malířské činnosti. Hospodářské potíže za války však rodinu Bröselových neušetřily, a tak přijal místo učitele kreslení a vedle výuky na školách v Radebeulu dával i soukromé hodiny.
Po skončení války přijal pozvání do Švýcarska. Rozmanité inspirace a dojmy z přírody, které během této cesty získal, zvěčnil v sérii krajinomaleb. Jeho dcera Lotte později vzpomínala, jak obdivovala jeho díla na různých výstavách. Akutní finanční starosti ho však vedly k tomu, že po návratu přijal práci reklamního designéra, která ho sice nikterak nenaplňovala, ale zajistila rodině přežití. Po cestě nejen ilustroval dětské knihy a pohádky, ale sám vytvořil i několik pohádkových příběhů, například "Pohádku o jablku, které letělo přes moře". Protože vždy trávil hodně času se svými potomky, poznával svět dětí z jejich pohledu. Byl také nadaný řemeslník a svým dětem dělal radost vývojem a stavbou nápaditých hraček, velkých i malých.
V roce 1907 založili radebeulští umělci, kteří se do té doby prosadili v mnoha různých uměleckých a kulturních oblastech, umělecký spolek pro obce Lößnitz pod vedením krajináře Hermanna Eduarda Mangelsdorfa. Tehdejší deník Kötzschenbroda dal svým čtenářům na vědomí, že se nemělo jednat o pouhé společenské sdružení umělců, ale spíše o mecenášské společenství, které by morální a materiální podporou podporovalo, oživovalo a obohacovalo výtvarné umění v regionu Lößnitz. Zpočátku bylo mezi více než 50 členy, včetně žen, jen velmi málo aktivních umělců. Cílem bylo podporovat další rozvoj estetického chápání umění a členství opravňovalo členy také k bezplatné návštěvě pravidelných výstav. Na konci roku se mezi členy losovala různá umělecká díla. Po pěti měsících existence byla vypracována pravidla sdružení a navržen členský průkaz. Motiv vytvořil Max Brösel:"malý faun s vypětím všech sil táhl po louce plnou konev, aby zalil právě zasazený umělecký strom." Mezitím se stal také členem svobodných zednářů. Nakonec dlouholeté předsednictví spolku završilo umělcovo celoživotní dílo. Kdo by si chtěl prohlédnout některá díla Maxe Brösela, měl by navštívit Stadtgalerii, protože na jubilejní výstavě budou k vidění akvarely a kresby tohoto univerzálního uměleckého talentu.
Maren Gündelová, Městský archiv
Sources: Kötzschenbrodaer Generalanzeiger z 9. května 1907; archiv města Radebeul, fond 16-12.
Publikováno v: Sborník z výstavy v Radebeulebu, sv: Úřední věstník Radebeul v říjnu 2012