Magdalene Kreßner

Magdaléna Kreßnerová, kterou její rodina a přátelé znali jako "Ebbi", se narodila před 115 lety, 3. října 1899, ve Schweizertalu u Chemnitz a byla poslána na internátní školu. K této instituci však brzy pocítila odpor a nakonec jí bylo umožněno navštěvovat Alte Kunstschule Richter v Drážďanech. Zde se v ní probudila láska k umění a nabyla jistoty, že nechce jen malovat, ale také se "ponořit" do sochařství. Studia v letech 1921-1930 v berlínském Charlottenburgu a jako magisterská studentka v Drážďanech zdokonalila její talent pro spojování obecných sochařských kontrastů se sférou prostoru. Principiální uspořádání se prolínalo s prvkem klidu a pohybu. Od roku 1930 působila v Drážďanech jako umělkyně na volné noze, ale v noci z 13. na 14. února 1945 byl zničen nejen její ateliér a s ním téměř všechna její raná díla, ale ona sama přišla o domov. Její cesta vedla do ulice Eduard-Bilz-Straße 42 v Radebeulu, kde našla nový domov a místo, kde mohla tvořit až do konce svého života. Zemřela v Drážďanech 18. května 1975.

Rozsah jejího uměleckého díla zahrnoval nejrůznější lidské emoce, které vždy zachycovala v různých, ale realistických motivech a provedeních. Témata jako tanec a radost, smutek a strach, rozjímání a čin byly stejně tak středem zájmu jako vztah mezi matkou a dítětem, mezi pomocníkem a potřebným nebo mezi rebelem a utlačovatelem. Stejně rozmanité jako motivy byly i materiály, z nichž sochy vytvářela. Reliéfní formy, skupinové kompozice nebo individuální portréty vytvářela z kovu, dřeva, sádry, keramiky nebo kamene. Kromě sochařských děl nakreslila velké množství skic, které nebyly, jak tomu často bývá, zamýšleny jen jako předběžné studie, ale spíše jako doplnění a symbióza jejího mnohostranného pole působnosti. Pozoruhodné jsou zejména ilustrace k románovému cyklu Thomase Manna Josef a jeho bratři.

Magdaléna Kreßnerová se tvůrčím způsobem podílela také na rekonstrukci Drážďan. Zde forma reliéfu nejlépe vyjádřila její uměleckou sílu, například u příspěvku "Děti hrají hudbu na karnevalu" v Blochmannstraße, který v sobě spojuje mnoho charakteristických rysů její tvorby. Toto dílo je rytmické a vyvážené, sochařka se soustředí na to podstatné. Její díla jsou zemitá a propojená s reálným životem. V souladu s přírodou se autorka vždy dostává k jádru věci a nikdy nezabředává do povrchnosti.

Jiskřivé pole tvůrčí činnosti našla také v souhře tance a sochařství. Ještě za studií jí byl svěřen návrh pasáže v divadle v Chemnitz. Pro představení baletní hry "Romeo a Julie" v Landesbühnen Sachsen realizovala klíčové taneční scény ve figurálním ztvárnění. Jedním z jejích významných děl byl bronzový reliéf na motivy Čajkovského baletu Labutí jezero pro drážďanský hotel Neva.

Další vynikající dílo se nachází ve hřbitovní kapli v Radebeul-Ostu. Skupina Ukřižování, vytvořená v letech 1955/56, zobrazuje Ježíše poznamenaného utrpením, truchlící Marii a Jana Křtitele, jak s důvěrou vzhlíží k Ukřižovanému a drží Matku Boží, jako by ji podpíral. Obsah a forma se zde snoubí s jemnou empatií. Svým originálním obrazovým jazykem a emotivními motivy se Magdaléna Kreßnerová připojuje k řadě významných umělců, kteří vždy zůstávali věrni tradici měšťansko-humanistického sochařství.

Maren Gündel, Archiv města

Publikováno v: Vydavatelství, nakladatelství a nakladatelství, s. r. o: Úřední věstník Radebeul, říjen 2014