Ellen Schou

Dánské slovní umění v němčině. Překladatelce Ellen Schou k 45. výročí jejího úmrtí

"V místnostech, které před dvěma sty lety viděly feudální okázalost blyštivých večírků, je nyní velmi ticho. Pro ty, kdo tu nyní žijí, je to zavírací doba. Odpočívají zde po dlouhé, často namáhavé cestě životem. Setkávají se zde nejrůznější osudy a odráží se zde nový, změněný život. Jsou zde zastoupeny všechny společenské vrstvy a profese: dělnice, která porodila čtrnáct dětí, spisovatelka, zdravotní sestra i ovdovělá manželka učitele - ti všichni žijí klidně vedle sebe a žijí spolu jako jedna velká rodina."

Tato slova pocházejí od spisovatelky, novinářky a překladatelky Ellen Schou, která strávila zbytek života společně se svou přítelkyní Jeanne Bertou Semmigovou v domově důchodců Altfriedstein. Zemřela tam před 45 lety, 24. června 1972. "Těžká cesta životem" je popis, který platí i pro ni, protože její cesta nebyla snadná. Narodila se 28. června 1886 v Kodani, hlavním městě Dánska, do těch nejskromnějších poměrů. Poté, co její matka, která pocházela ze zemědělské rodiny, v raném věku zemřela a otec, námořník, se ztratil na moři, zůstala malá Ellen na drsný svět sama. Hlad na těle i na duši byl jejím stálým společníkem. Není známo, jaké bylo její vzdělání, ale ví se, že se úspěšně vyučila knihařkou. Papír a písmena ji zřejmě fascinovaly, jednou řekla: "Táhlo mě to ke psaní." Snila také o povolání tanečnice. Bratranec z matčiny strany byl herec a zavedl ji do oslnivého světa divadla, kultury a jevištního umění. Tak se seznámila se švýcarskou koncertní pěvkyní a začala pro ni pracovat jako sekretářka a společnice. Neexistují žádné záznamy o tom, jak dlouho v této roli pracovala, ale pravděpodobně hodně cestovala. Svou novinářskou kariéru ostatně založila na publikování cestopisů pro různé časopisy.

Jedna z jejích venkovských cest ji zavedla do Německa, kde navštívila Drážďany a svěřila se: "Líbilo se mi tam víc než v Berlíně, a proto jsem asi zůstala v saském hlavním městě. Pracovala jsem jako dopisovatelka pro dánské a norské noviny." Pracovala však také jako redaktorka pro "Sächsische Zeitung" a "Svobodný zemědělec".

Jejím velkým překladatelským významem je bezpochyby překlad děl Martina Andersena Nexö (1869-1954), s nímž ji pojilo přátelství: "Jako krajanka a osoba odpovědná za vydávání jeho děl v němčině jsem měla to štěstí, že jsem s ním často byla, zejména když ještě žil v Radebeulu." Pochopila, jak přenést Nexöovo umění myšlení a slova do němčiny. V překladu nejde jen o prostý přenos dialektu, ale o mezikulturní výměnu a zprostředkování mezi autorem a publikem. Smysl a záměr autora musí být co nejlépe zachován a srozumitelně předán; proces překladu zahrnuje také politickou odpovědnost. Život obou byl namáhavý, v mnoha ohledech našli společnou řeč, především byli duchovními přáteli. Svět chudoby a prostředí dělnické třídy v jejich reálném životním prostředí jsou hlavními tématy Nexöova psaní. Nepopisuje je však bez humoru a satiry, jeho hrdinové jsou mu blízcí: často je obdařuje obdivuhodnou houževnatostí a důvtipem brát život v maličkostech za pačesy. Překladatel si byl vědom i nedostatku toho podstatného. Ellen Schou se dostala k jádru Nexöovy poezie a zprostředkovala ji široké čtenářské obci. Příkladem mohou být povídkové sbírky "Pasažéři prázdných sedadel", "Ptáci ve vlaku", "Loutka" a "Létající léto".

Posledně jmenovaná je příběhem "[] dvou malých bytostí, které patřily do těch hlubin, kam slunce tak přirozeně nedosáhne.Místo aby seděli ve školních lavicích, vydají se na lumpárnu, nechají se rošťácky a tulácky unášet a na konci malé cesty kolem světa přistanou u plotu zahrady velké vily, kde stojí "velká třešeň, plná třešní k prasknutí, a stovky vrabců, kteří v ní dělají hluk a bouří se." Bleskově se protáhnou plotem a sami si sednou na strom. "Jednou rukou sbírali semínka a druhou si je cpali do pusy - měli jich plné pěsti najednou. Nezdržovali se vyplivováním jadérek, na to byl ještě čas později. " Ale majitel vily se nečekaně vrátil domů z dovolené u moře, aby zkontroloval svou "milovanou Morellen", objevil malé vyhublé zlodějíčky, postrašil je a pustil je. "Třešňové pecky jim v žaludku připadaly jako malé břemeno - potvrzení, že všechno bylo skutečné. [] Nebyl důvod o tom pochybovat - byl to báječný den."

Bez Ellen Schou bychom o něj přišli.

Maren Gündelová, Městský archiv

Zdroje: Ellen Schou: Vzpomínky na podzim; Martin Andersen Nexö: Létající léto, přel. Ellen Schou.

Publikováno v: Vydavatelství a nakladatelství: Úřední věstník Radebeul, červen 2017