Kozí magie v Kötzschenbrodě

V Altkötzschenbrodě žijí od dubna tři noví obyvatelé v podobě pestře pomalovaných dřevěných koz, které se pasou na kousku země známém jako Kozí ostrov. Někteří místní obyvatelé však tento název možná ještě nikdy neslyšeli. Městský archiv se vydal pátrat po jeho původu a narazil na něco překvapivého.

Adolf Schruth (1872-1946), jeden z nejvýznamnějších místních kronikářů, nám vypráví příběh ze 17. století plný hokusů pokusů o milované kozy. Aegid a Ebelies Haakeovi, dva chudí a zchátralí sedláci, žili ve zchátralé usedlosti na okraji Altkötzschenbrody, "kde vedla cesta do Naundorfu". Nejenže okrádali sousední sedláky, ale jejich křivé a zaneřáděné obydlí také dávalo všem důvod k nelibosti a reptání. Jen mléko kozy, "staré jako Metuzalém", udržovalo obě postavy při životě - tento vzácný majetek střežily jako oko v hlavě. V tomto prostředí však každý meäääh a meck meck jednou končí, a tak jednoho večera stál Egid sklíčeně před "rohatou kozou, která se strnule natahovala na všechny čtyři a žalostně funěla a sténala." Hned bylo jasno: koza byla očarovaná! - jako pomstu od sousedů, jejichž zlodějskými oběťmi se stali až příliš často. V boji proti zlým kouzlům se však mohli obrátit na jediného člověka, "čaroděje z Kötzschenbrody": Fisch-Georga. Tento podivín z Rietzschke-Grundu byl všeobecně známý jako zázračný čaroděj a při svých léčitelských schopnostech nedělal rozdíly mezi lidmi a zvířaty. Aegid došel k zázračnému léčiteli udýchaný a vykřikl: "Zschorsch - Fischer - pojď se mnou, Se machts alle". Tvářil se tak zoufale, že Fisch-Georg okamžitě tušil pro Ebelies to nejhorší, ale ne, "De Ziege, Zschorsch, de Ziege machts alle!"Po příchodu do stáje Haake si Georg uvědomil, že "zvíře sviští z poslední díry", ale nemohl se přimět k tomu, aby oba otrlé muže úplně připravil o naději, a tak začal "na zvíře mluvit. Popadl svazek slámy, namočil ho do louže hnoje, do které nikdy nepronikl žádný sluneční paprsek, třikrát mu jím potřel hřbet a šeptal všemožná zaklínadla, aby démona vyhnal. A světe div se! - zdálo se, že se duchové po vymítání vrátili, koza opět stála na nohou a dokonce se napila vody. Všichni nemohli uvěřit svému štěstí a nejméně ze všech samotný rybí Georg, který měl najednou velký spěch, aby se dostal pryč.

Druhý den ho zvědavost zahnala zpátky k Haakemu nosiči rohů, ale ten už z dálky slyšel křik: koza je mrtvá! K Georgově smůle ho už Aegid zahlédl číhat za rohem a hned se strhla divoká rvačka, do které se ani Ebeliesovi příliš nechtělo. Scénu ukončilo až několik kbelíků vody, které byly za velkého posměchu a smíchu vylity na horké hlavy". Ebelies otevřeně obvinil Fisch-Georga z čarodějnictví. Přál kozlovi smrt, protože mu jako chudí sedláci nemohli za jeho zázračné služby zaplatit. To bylo samozřejmě vážné obvinění, které kněz nemohl ignorovat a musel to oznámit drážďanskému soudnímu vykonavateli. Tam totiž už dlouho čekali na příležitost, jak okultní aktivity Georga Fischera ukončit.

Pokračování:

To však nebyl konec kozí magie. Haake tak naříkal nad velkou ztrátou, že se nad ním farář slitoval a poskytl mu půjčku na koupi nové dojné kozy, což okamžitě udělal. Ta se tvrdošíjně přetahovala o vodítko a možná už podle svého vzhledu tušila, že její budoucnost v Haackeho stáji nebude šťastná. Vrátil se do naundorfského hostince na občerstvení, kde se vzápětí setkal se svým novým protivníkem Fisch-Georgem. Ten ho už předtím viděl přicházet a vymyslel si se svými kumpány v pitce zlomyslný žertík. Kdyby věděl, že se kolem něj strhne bouře v podobě soudu za čarodějnictví a rouhání, nejspíš by to nechal být. Ale přiměl své pijácké společníky, aby Aegidovi kupovali jedno pivo a kořalku za druhým, aby ho řádně rozptýlili. Aegid si ovšem myslel, že je v ráji! Nejdřív úspěšný obchod s kozami a teď příjemce radostného utrácení všech - to byl ale báječný den. A tak se zbavil všech pochybností a vypil každý nápoj, který mu byl nabídnut. Georg využil pití a tajně se vytratil, ale ne na příliš dlouho, aby si jeho nepřítomnosti někdo všiml. Postupně se tok alkoholu zastavil, Aegidovi se trochu zatočila hlava, a tak se potácel a potácel domů.

Jestli byl kozel už předtím neukázněný, nedalo se to s jeho současným chováním vůbec srovnat. U oken hospody sedláci i hospodář tiskli nosy k malým sklíčkům a měli zlodějské potěšení z boje, který musel Aegid svádět se stále tvrdohlavější kozou." Kötzschenbrodskému muži došla trpělivost a koza také přešla do útoku, což vedlo k tomu, že Aegid znovu a znovu měřil cestu domů nosem. Nakonec se nad ním slitovali sousední chlapci a odvedli člověka i zvíře do jejich nočních úkrytů. To už ale Fisch-Georg mířil ke svému domku v areálu Rietzschke.

Zvědavá a opatrná Ebelies se druhý den ráno přiblížila ke stáji, protože se chtěla na vlastní oči přesvědčit, jakou novou akvizici si její muž pořídil. Zatímco si ještě pohrávala se zámkem, dveře se rozrazily takovou silou, že ji odhodilo přes dvůr do louže hnoje. Poplašený výkřikem k ní přiběhl Aegid, a než si uvědomil, co ho zasáhlo, dostal také ránu a ocitl se opět na sedle svých kalhot. Vlasy na zátylku se mu postavily na nohy šokem. Den předtím si koupil kozu, ale přes noc se kouzlem proměnila v černého kozla - a zdálo se, že se do něj pustil sám ďábel. Sedlákovi hučelo v hlavě nejen kvůli pádu, ale také proto, že bojoval s následky včerejší hostiny, ale zdálo se mu, že si matně vzpomíná, jak v naundorfském hostinci viděl Fisch-Georga. To nemohla být náhoda! Bylo jasné, že rybář očaroval i svou novou kozu. A aby toho nebylo málo, usídlil se v ní sám Satan. Ebelies měla samozřejmě úplně jinou teorii, místo toho neustále mlela o manželově únavném pití, "a tento názor vyjádřila svému milenci tak důrazně, že si Aegid málem přál, aby ho Satan unesl také."

Sotva získal zpět svobodu, černý rohatý nosič odcválal zpět do svého domu v Naundorfu, přímo k sedlákovi Hernichenovi, který s údivem objevil svého chovného berana za vraty. A teď mu došlo, že by mohl být zázračně zapleten do této kuriozity, že v Kötzschenbrodě řádí ďábel v podobě kozla. A skutečně, když nahlédl do vlastních stájí, podivný dojný kozel na něj vykukoval a přežvykoval. Co si s tím proradným zvířetem počít? Rychle vběhl do hostince a vymyslel se svými společníky plán.

"Druhý den ráno k jejich naprostému úžasu našli Ebelies v osiřelém kozím chlívku kozu Kötitz, která je přivítala veselým bečením, a teď už i sama Haakin začala věřit na kouzla."

Ale ne všichni z toho měli takovou radost. Zdálo se, že na řadě je rybí Georg. V jeho zahradě se objevila delegace drážďanských úředníků, aby si tolik hledaného zázračného muže odvedla do vazby. Několik měsíců musel čekat v zatuchlé díře na soud, který se konal v Lipsku. Tamní úřady však byly milosrdné. Georg Fischer nezpůsobil žádnou škodu, léky nebyly nebezpečné a hokuspokus byl neškodný. Byl proto pouze na tři roky vypovězen ze země.

-end-

Co je v tomto příběhu autentické a co vymyšlené, se dnes již nedá dohledat a je na čtenáři, aby se rozhodl.

Maren Gündel, Městský archiv

Zdroj: Die Elbaue, 6. ročník, 1929, č. 21-23.

Publikováno v: Dějiny české literatury: Úřední věstník Radebeul, červenec 2013.