200 let bitvy národů (16.-19. října 1813) - 200 let paměti a kultury vzpomínání
"Píši vám ráno po bitvě, jaká se v dějinách světa sotva kdy odehrála. [] Tato bitva rozhodne o osudu Evropy"// "(člověk v ní mohl spatřit) zvěrstva, z nichž by i tomu nejbezcitnějšímu kanibalovi" // "vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, aby si připomněl slavnou [] dobu před 100 lety, [] (která) dokázala vybudovat německou sjednocenou říši k její dnešní moci a slávě"[1].
Vzpomínání a kultura vzpomínání jsou vždy vázány na příslušnou dobovou perspektivu a stejně tak podléhají změnám. Vítězný vojenský konflikt spojeneckých vojsk (Pruska, Ruska, Rakouska, Švédska a Anglie) proti Napoleonovi, který vešel do dějin jako bitva u Lipska, znamenal nejen zlom v Napoleonově nástupu k moci v Evropě, ale také vnutil saské obchodní metropoli dosud největší bitvu v evropských dějinách. Událost byla reinterpretována a instrumentalizována k vyvolání mýtu národních rozměrů, který byl ještě v roce 1913 prodchnut myšlenkou svobody a slávy jednoty. Sté výročí se s velkou pompou slavilo také v Lößnitzu, například oslavou pořádanou Národně liberálním sdružením v Albertschlösschen, která byla zaplněna do posledního místa. V souladu s dobovou interpretací jako mýtické, proklamované prapůvodní bitvy či zrodu sjednoceného národa byla tato akce součástí kánonu děkovných a vítězných oslav, které byly přetíženy vlasteneckými myšlenkami, sebeprosazujícím se němectvím a evokujícím kultem hrdinů. Majákem této kulisy bylo samozřejmě slavnostní otevření lipského památníku Bitvy národů.
Oslava stého výročí na reálném gymnáziu, kde byl s posvátnou vážností odhalen pamětní kámen za doprovodu varhanní hudby z hlediště a sborového zpěvu, nebyla tak monumentální. Před ním byl zasazen dub, který tomuto aktu dodal ještě větší symbolickou sílu; ikonografický symbol německé odvahy a vytrvalosti. Dub také odkazuje na obraz zobrazující mladého spisovatele Theodora Körnera, který padl v předvečer bitvy národů a byl stylizován jako hrdina. Bojovníci osvobozeneckých válek se rychle stali mýtickými vzory a lidé se nikdy neunavili skandovat Körnerovu poezii. Součástí obřadu proto bylo i rituální položení 13 dubových věnců, při němž se současně zpívalo hrdinům Bitvy národů patetické verše poezie. Uspořádání expresního běhu, při němž se do Lipska vydalo přibližně 35 000 sportovců ze všech koutů Německa, aby si z ruky do ruky předali certifikát orámovaný dubovými listy, dokresluje celonárodní dosah těchto oslav stého výročí. Trasa vedla také kolem Lößnitz.
Kolem 600 lidí se také sešlo na průvodu s pochodněmi, který se jako " ohnivý had" vinul po schodech Spitzhausu k Bismarckově věži, aby nakonec zapálil vatru. Kötzschenbrodská tělocvičná jednota se vydala na Jacobstein, protože tato pravděpodobně nejstarší památka v Lößnitzu je dochovaným svědkem událostí z roku 1813. I zde nechyběly jadrné projevy, písně a ohně. Také kostel Friedenskirche byl slavnostně připraven na rozsáhlou vzpomínkovou bohoslužbu. Všudypřítomnému vzpomínkovému dni neunikli ani ti nejmenší. Železniční hotel uspořádal dětské představení, aby jim vštípil "nadšení a ochotu k obětem, nesobeckost a důvěru v Boha".
Po událostech z října 1813 se vzhledem k obrovskému rozsahu úsilí, velikosti armády a hromadným hrobům rychle vžil termín "bitva národů". Původně se tento termín vztahoval pouze na armádu, tedy na samotné vojáky. Válka však byla rychle reinterpretována jako společný boj evropských národů proti Napoleonově cizí nadvládě. Na tomto pozadí se rozsáhlý vzpomínkový den v roce 1913 jevil jako rituální oslava lidu pro lid, protože podle převládajícího názoru to byl přece lid, kdo položil své životy, aby dosáhl tolik opěvovaného vítězství, a tím i zrodu národa v krveprolití. Odhrneme-li však závoj mýtického zkreslení, vyjde najevo, že konzervativní křídlo nemělo po bitvě na mysli buržoazně-liberální svobodu, ale mělo plné ruce práce s tím, aby přivolané národní masy donutilo vrátit se na své místo. Pro Napoleona byla zase bitva národů bolestným neúspěchem, ale v žádném případě ne zkázou. Byla spíše jen článkem v delším řetězci jeho pádu, který začal v Rusku roku 1812 a skončil až Waterloo a jeho vyhnanstvím.
Vzpomínka na bitvu u Lipska byla opakovaně instrumentalizována k různým účelům. Zdá se, že teprve v poslední době byla tato část kulturní paměti přehodnocena se zřetelem na všechny směry: kriticky zpochybňovat minulost, vědomě si uvědomovat přítomnost a obezřetně myslet na budoucnost[2].
Maren Gündel, Archiv města
Publikováno v: Vydavatelství a nakladatelství, s. r. o: Úřední věstník Radebeul říjen 2013
[1] Sources: Kirstin Anne Schäfer: Die Völkerschlacht, in: Deutsche Erinnerungsorte, Mnichov 2001; Hans-Ulrich Thamer: Die Völkerschlacht bei Leipzig, Mnichov 2013, RT/ Kö GA z 9.-20. října 1913.
[2] http://www.voelkerschlacht-jubilaeum.de/ (naposledy navštíveno v září 2013).