Spitzhaus, Bismarckova věž a schodiště Spitzhausu
Spitzhaus se tyčí nad vinicemi v Radebeulu již od roku 1622. Je to nejstarší letní sídlo v Lößnitz a bylo postaveno na téměř čtvercovém půdorysu jako dvoupatrová pozdně renesanční budova.
Po roce 1656 nechal drážďanský obchodník Paul Friedrich Landsberger přistavět vysokou, prohnutou stanovou střechu. Ta je připisována stavitelskému mistru Wolfu Casparu von Klengelovi pro svou blízkou podobnost se střechou zámecké kaple v Moritzburgu. Po několika změnách majitelů přešel dům v roce 1710 do vlastnictví saského kurfiřta Augusta Silného jako dar hraběnky Coselové. Od té doby byl hodovní sál v horním patře opakovaně využíván pro dvorské zábavy.
Mezi hosty, kteří Spitzhaus navštěvovali, a to i kvůli jedinečnému výhledu, byli kromě saských panovníků také Fridrich II. pruský, císař Josef II. a francouzský král Karel X. Po úpadku saského vinařství byl Spitzhaus v roce 1889 vydražen a v roce 1898 přešel do vlastnictví hostinského Friedricha Hermanna Hennickeho. Ten jej nechal přestavět a v roce 1902 v něm otevřel restauraci. Dnes je ve Spitzhausu opět restaurace.
Další pamětihodností je Bismarckova věž. Po vzoru mnoha německých obcí navrhl v roce 1902 "Německý spolek pro sociální reformu v Radebeulu a okolí" výstavbu věže na počest prvního německého kancléře knížete Otto von Bismarcka.
Po druhé světové válce byly všechny odkazy na Bismarcka odstraněny a věž byla oficiálně přejmenována na "Věž mládí". V roce 1993 bylo památkově chráněné budově vráceno její jméno. Terasa kolem věže je jedním z nejoblíbenějších vyhlídkových míst v Radebeulu.
Schodiště Spitzhaus hned vedle Bismarckovy věže spojuje Spitzhaus s Hoflößnitz. První jednoduchá verze byla realizována v letech 1747 až 1750 a doplněna o mušlový pavilon jako horní konec. V letech 1845/46 přestavěl schodiště stavitelský mistr Carl Moritz Haenel. Místo původních 365 schodů jej nyní tvoří 397 stupňů. Od roku 2001 se zde každoročně koná mezinárodní závod Spitzhaustreppenlauf.