Koupel Bilz

Restaurant im Sommer

© Martin Förster

Zitzschewig Fachwerkhäuser

© Kenny Scholz

Koupel Bilz

  • © Martin Förster

Friedrich Eduard Bilz se věnoval samostudiu naturopatie a zdravého životního stylu. Jeho první kniha "Das menschliche Lebensglück. Průvodce ke zdraví a prosperitě prostřednictvím návratu k přírodě". Její vydání mu vyneslo jmění a velké uznání.

Bilz přestavěl svůj dům v Oberlößnitz na sanatorium. Vzhledem k velké poptávce nechal podle plánů bratří Zillerů postavit čtyřpodlažní lázeňské centrum ve švýcarském stylu. Na přelomu století patřilo jeho sanatorium se 150 lůžky k největším svého druhu v okolí Drážďan. Bilz nechal také vysázet stovky ovocných stromů, postavit 20 vzdušných kabin a několik sportovišť. Ze sanatoria se stalo také kulturní centrum pro obce Lößnitz s pravidelnými koncerty pod širým nebem a parkovými slavnostmi.

V roce 1903 plánoval Bilz zřízení veřejného zdravotního střediska v Lößnitzgrundu. V souladu s jeho teorií přírodní léčby se zde měli volně pohybovat lidé všech věkových kategorií a společenských vrstev v lehkých plavkách.

Zvláštní atrakcí se stal bazén s vlnobitím postavený v roce 1912. Jeho ústřední prvek, vlnový stroj Undosa, získal Bilz v roce 1911 na Mezinárodní výstavě hygieny v Drážďanech. Dnes je stroj na vlny považován za nejstarší stroj svého druhu a díky generální opravě v roce 1998 je v bazénu Bilz stále v provozu.

Se svým bazénem pro neplavce, bazénem s vlnobitím, strojem na vlny a kempem je Bilz-Bad v létě bezpochyby nejkrásnějším venkovním koupalištěm ve městě.

Z encyklopedie města

Bilz-Bad (Meiereiweg 108).
Již v roce 1903 plánoval F. E. Bilz zřízení veřejného zdravotního střediska v Lößnitzgrundu; do roku 1905 získal pro tento účel 9 hektarů pozemků a v červnu téhož roku otevřel tehdy největší německé "světlo-lázně".

V souladu s jeho filozofií přírodního léčení se zde měli volně pohybovat a cvičit v lehkém koupacím oděvu lidé všech věkových kategorií a ze všech společenských vrstev. Zařízení se zpočátku skládalo z vodní nádrže s ostrůvkem, 50 vzdušných koupacích buněk a kuželníku; v následujících letech byly lázně, které od roku 1906 provozoval Bilzův syn Johannes, několikrát rozšířeny.

V roce 1907 již byly k dispozici 3 koupací bazény, které byly zásobovány vodou ze speciálně vybudovaných studní.
Zvláštní atrakcí byl bazén s vlnobitím postavený v roce 1912, jehož ústřední prvek, stroj na vlnobití Undosa, zakoupil Bilz v roce 1911 na Mezinárodní výstavě hygieny v Drážďanech (v roce 1998 byl renovován a dodnes je v provozu jako nejstarší stroj tohoto typu). Dále byly postaveny hygienické a hospodářské budovy, gymnastické, tenisové a míčové kurty a hudební pavilon.

V roce 1928 byla podniku, který se zpočátku potýkal s přísnými úředními nařízeními a dokonce s dočasným uzavřením, udělena také licence na podávání piva a tanec. Od roku 1931 si na části pozemku, který se nakonec rozkládal na ploše téměř 30 hektarů, postavili četní nájemci malé víkendové domky.

V roce 1975 musely být lázně, které v poválečném období spravoval Hans-Joachim Bilz (1922-2001), prodány městu Radebeul za minimální cenu a v letech 1992-1998 byl nyní mnohem menší areál důkladně rekonstruován.

Ještě za Bilzova života se v Licht- und Luftbad z iniciativy koupajících každoročně konal letní festival, jehož hlavní náplní byla gymnastika a hry. V době NDR nájemci v této tradici pokračovali a od roku 1992 pořádá Bilz-Bund e.V. společně s regionální pracovní skupinou pro podporu zdraví, zdravotními pojišťovnami a městským podnikem lázní a rekreačních zařízení poslední víkend před letními prázdninami Bilz-Bad-Fest.

Kontaktujte nás