100 let městských práv Kötzschenbroda

Kötzschenbroda byla od nepaměti největší vesnicí v Lößnitz a již ve 13. století měla kostel. Od středověku až do počátku 19. století se v místních listinách, které stanovovaly práva obce, o Kötzschenbrodě vždy hovořilo jako o obci "obdařené městskými právy" od panovníků a v 16. století se v úředních listinách o Kötzschenbrodě hovořilo také jako o "městečku". Zatímco v raném novověku město ztratilo vyšší pravomoc "nad krkem a břichem" a volení "radní" jsou naposledy zmiňováni na počátku 17. století, zbývající městské pravomoci podpořily roli Kötzschenbrody jako hlavního města Lößnitz. Patřilo k nim tržní právo (týdenní trh a tři výroční trhy), právo vařit pivo ve dvou krčmách a právo usazovat řemeslníky, obchodníky a již v 18. století lékárníka.

Nejznámějším produktem tržního městečka, které si může nárokovat místo v historii také proto, že 27. srpna 1645 byla na zdejší faře podepsána smlouva o příměří mezi Saskem a Švédskem ve třicetileté válce, zůstávalo dlouho víno, které se zde pěstovalo. Od 20. let 19. století zde vznikaly první malé továrny, zpočátku na výrobu keramiky, nářadí a zpracování tabáku. V polovině 19. století vytvořilo napojení na parní dopravu a první německou dálkovou železniční trať mezi Drážďany a Lipskem, která protínala obec, důležité podmínky pro další rozvoj venkovské obce jako místa pro podnikání i jako turistického cíle. Současně se severně od železnice začaly rozvíjet a stavět prostorné vilové čtvrti na bývalých vinicích, které byly opuštěny kvůli nerentabilitě a později kvůli moru způsobenému fyloxerou.
V letech 1850 až 1900 se počet obyvatel Kötzschenbrody zčtyřnásobil na více než 6 000. Ještě rychleji rostla ve stejném období bezprostředně sousedící nová obec Niederlößnitz, která byla založena v roce 1839 na bývalých vinicích Kötzschenbrody, a to z přibližně 650 na dobrých 4 300 obyvatel. V roce 1912 popisoval jeden z cestovních průvodců obě města dohromady jako "pěkné saské městečko", které v sobě spojovalo veškerou vybavenost města s půvabem okolní přírody. Od roku 1899 existovalo také tramvajové spojení s Drážďany a v roce 1910 se Kötzschenbroda stala také sídlem nově zřízeného okresního soudu.
Zatímco snahy o sjednocení Kötzschenbrody a Niederlößnitz nebo všech obcí Lößnitz od poloviny 19. století pravidelně ztroskotávaly na rozdílné hospodářské a sociální struktuře a z toho plynoucích střetů zájmů, v hospodářsky obtížných letech po první světové válce se začalo uvažovat znovu. Poté, co byl již počátkem roku 1920 ke Kötzschenbrodě připojen sousední Lindenau, dohodli se zástupci Kötzschenbrody, Niederlößnitz, Naundorfu a Zitzschewigu na jaře 1923, že budou iniciovat sloučení obcí západní části Lößnitz, které se po schválení obecními zastupitelstvy uskutečnilo 1. října 1923 pod názvem Kötzschenbroda.
Protože nová velká obec měla přibližně 17 000 obyvatel, bylo logickým krokem požádat o statut města. Nové město zastupovali dosavadní obecní radní z Niederlößnitz a Naundorfu Oswald Hans a Selmar Prasse jako 1. a 2. starosta. Nový městský znak převzal téměř totožně řešené staré městské pečeti Kötzschenbroda a Niederlößnitz a zobrazoval zelený hrozen na zlatém štítě.