Richard King

Vzpomínka na talentovaného sochaře Richarda Königa - k jeho 150. narozeninám

Dvě velké sochy "Mojžíš" a "Svatý Jan Křtitel" jsou velkolepě a s úctou umístěny v oltářních výklencích Lutherova kostela. Každý návštěvník k nim vzhlíží s úctou. Tato vynikající umělecká díla vytvořil pro kostel v roce 1897 radebeulský sochař Richard König.

Blízká známost s architekty Rudolfem Schillingem a Juliem Graebnerem, kteří byli všeobecně uznáváni jako mistři stavitelé radebeulského Lutherova kostela, poskytla Richardu Königovi příležitost předvést své umění v podobě těchto dvou postav.

Narodil se v roce 1863 ve slezském Leobschützu a základy své umělecké tvorby položil během studií na berlínské Akademii umění. Později se přestěhoval do Drážďan, kde v roce 1887 horlivě pokračoval ve studiu sochařství. Díky svému velkému talentu strávil začínající umělec v roce 1888 rok ve Florencii a Římě, aby zdokonalil svůj talent.

Velký věhlas mu přinesla nádhera zdejší církevní stavby, a tak byla dvojici architektů i Richardu Königovi svěřena přestavba a výzdoba drážďanského kostela Kreuzkirche, který v roce 1897 padl za oběť požáru. Opět to byly monumentální postavy - "Petr" a "Pavel" -, kterými König inspiroval lidi. Bohužel byly nenávratně zničeny při náletu 13.-14. února 1945. Třetím kostelem, v němž sochař umělecky působil, byl Christus-Kirche v Drážďanech-Strehlenu. Zde vytvořil dva reliéfy, "Ježíš se Samaritánkou u studny" a "Vzkříšení mladíka v Nain", které lemují kněžiště.

Kromě několika dalších sochařských děl v Drážďanech, například v Albertinu, svědčí o práci Richarda Königa také další výzdoba fasády v Radebeulu. Navrhl a vytvořil kašnu na severní straně Lößnitzgymnasia na Steinbachstraße. Pozoruhodná je také jeho aktivní účast v Uměleckém spolku Lößnitz, založeném v roce 1907.

Radebeul však neměl být poslední etapou jeho života. Po zhruba dvacetiletém tvůrčím období si v roce 1920 vybral se svou ženou Lucií Oberammergau za svůj domov na odpočinku. Navzdory klidnému životu v ústraní v Bavorsku měl na Polabí vždy hezké vzpomínky a na slavnosti vinařů v roce 1924 poslal své bohaté pozdravy:

Na milou starou vlast Lößnitz, () tak přívětivou a útulnou se svými stinnými pozemky, slunnými výšinami, klidnými místy u šumících potoků, v šumících lesích, tak bohatou na stále nové krásy s měnícími se ročními obdobími. Posílám této milé staré vlasti své nejsrdečnější blahopřání. Ať Lößnitz a zejména jeho vinařství vzkvétá a prosperuje navěky!"

Kdo by to nemohl z celého srdce podpořit?

Maren Gündelová, městský archiv

Zveřejněno v: Vydavatelství a nakladatelství: Úřední věstník Radebeul, únor 2013.