Gottlob Samuel Flemming

Kötzschenbroda nedávno oslavila slavnostní vyvrcholení vinařského roku slavností vína a zelená plocha obce se proměnila v pestrý kolotoč příjemné pospolitosti. Nejeden host vystoupal po schodech kostela Friedenskirche a vychutnal si jedinečný výhled přes střechy městečka na Labe a krajinu vinic.

Kostel je dominantou Altkötzschenbrody, neboť jeho název připomíná podepsání smlouvy o příměří mezi Saskem a Švédskem v roce 1645. Z místa s tak bohatou historií, jako je toto, vzešli neméně významní pastoři a jedním z nich byl i Samuel Gottlob Flemming. Do kroniky dějin města se zapsal jako odvážný, podnikavý a statečný. Zemřel před 190 lety 23. listopadu 1827 v Zitzschewigu. Narodil se v říjnu 1740 v Lütte u Postupimi, městečku, které tehdy ještě patřilo k Wittenbergu, a tedy k Sasku. Od roku 1753 navštěvoval knížecí státní školu svatého Augustina v Grimmě. Jeho otec Johann Gottlieb Flemming byl již knězem, takže bylo pravděpodobné, že jeho syn půjde v jeho stopách. Po ukončení školní docházky se Gottlob Samuel věnoval teologii a stal se pevnostním kazatelem v Drážďanech. Dne 2. února 1772 nastoupil na místo faráře Behrische v Kötzschenbrodě a 1. listopadu 1773 se definitivně ujal svého úřadu. Na tomto postu zůstal až do svých 84 let, teprve ve věku 82 let přijal za svého pomocníka svého synovce Benjamina Flemminga. Již v roce 1790 získal rozsáhlý majetek nedaleko Zitzschewigu, takzvanou Wettinshöhe. Jeho manželka Johanne Friederike, rozená Raschigová, vlastnila rovněž majetek a zdědila panství Dehne v Niederlößnitz. Jako šetrný farář prodal velkou část zemědělské půdy ve vlastnictví církve a zajistil tak farnosti určitou prosperitu. Obnovil také neobvyklý zvyk: V kostele byly za poplatek vyvěšeny skleněné schránky s věnci na památku zesnulých. Zároveň poskytl finanční prostředky na kostelní sbor a hudební nástroje.

Kromě jeho obětavé farářské práce je asi nejvíce ceněn jeden úspěch: "V reakci na zvěst, že se k vesnici blíží od Serkovic tlupa loupeživých Francouzů, shromáždil tehdejší farář Flemming skupinu mladých sedláků vyzbrojených cepy, kosami, vidlemi atd. a vydal se s nimi na pochod proti tlupě, aby ji od Kötzschenbrodu odradil. To na Francouze zapůsobilo natolik, že s úctou následovali Flemminga a jeho bandu a s nejpřísnější kázní vpochodovali do vesnice." To cituje novinář a místní historik Fritz Adolf Theodor Schruth (1872-1946) ze Schubertovy kroniky Kötzschenbrody.

Ne všechny válečné útrapy se daly řešit takto uvolněně, zejména povinné ubytování ztěžovalo Lößnitzům život a ne všechno drancování se podařilo zastavit. Problémem se staly také epidemické choroby. Flemming musel během svého působení ve funkci přečkat také několik požárů ve městě. Při jedné z nich se požár v Niederschänke (dnes Goldener Anker) rozšířil na řadu sousedních usedlostí. Ještě horší byl útok žháře, který v roce 1805 během 1,5 hodiny způsobil rozsáhlé škody v ulicích Altkötzschenbrodas, kostele, Oberschänke, Vorwerkstraße a Fürstenhain. Naundorf byl však nejvíce zasažen v roce 1822 a byl téměř zcela zničen. Flemming okamžitě zorganizoval rozsáhlou sbírku. Výzva k podpoře se dokonce dostala až do deníku Leipziger Zeitung (jednoho z prvních deníků vůbec). Na základě těchto a dalších zásluh bylo 20. dubna 1935 v Radebeul Tageblatt zveřejněno rozhodnutí, které dodnes připomíná angažovanost této osobnosti, a sice přejmenování ulice Luisenstraße v Kötzschenbrodě na Flemmingstraße.

Maren Gündelová, městský archiv

Publikováno v: Vydavatelství a nakladatelství Flemmenfeld, s. r. o: Radebeulský úřední list, listopad 2017